Běh

Běžci z SK K.Ř. vyloupili Běh o sluneční pohár v Třeboni

Běžci z K.Ř.  vyloupili Běh o sluneční pohár  V Třeboni

Výsledky najdete zde


Večerní běh Novou Včelnicí

Večerní běh Novou Včelnicí


Každoročně se běžci z K. Řečice úspěšně a v hojném počtu účastní tohoto závodu.

Výsledky v příloze

Přílohy k článku
Jméno souboru Popis Velikost
vysledky-vecerni-beh-2015-1-.pdf 178.8 Kb

Vltavarun 2015

Vltavarun 2015


Jak jsme běželi ZA ŘEČICI aneb VLTAVARUN našima očima.

Někdy v únoru 2015, při výklusu v Evženově údolí: začalo to docela nevinně už někdy v zimě nápadem, že v Řečici nebude problém dát dohromady 12 nadšenců, kteří se vydají pokořit tok Vltavy po svých. Skoro stejně rychle jako vznikl nápad sám, se podařilo sestavit i tým v jeho definitivné podobě. Pátek 15. 5. 2015 odpoledne: osm běžců a tři běžkyně nasedají do dvou aut a odjíždějí směr Kvilda, kde se mají setkat s dvanáctým členem týmu „Za Řečici“. Úkol na večer je jasný: dopilovat strategii, zastrašit soupeře a stmelit kolektiv. Řekněmě si to na rovinu, v tomto směru byla mise splněna na výbornou. Sobota, 16. 5. 2015 Kvilda: od šesti do patnácti hodin probíhá postupný start po týmech. Náš první běžec Michal startuje za vydatného aplausu a hlasitého povzbuzování celého týmu úderem 12.00 hod na Kvildě, štafetu po něm přebírám já, a to v Bučině, nejvýše položené osadě na Šumavě, a pomyslný štafetový kolík v podobě GPS lokátoru směřuje do zaniklé dřevařské osady Polka, kde už jej netrpělivě vyčkává řečický běžecký guru Míra Bavor st., aby jej přes kopce a údolí přepravil do známé sklářské obce Lenory za Martinou, která vybíhá na náročný úsek do Stožce, kde ji vystřídá Zbyněk a běží jeden z nejdelších úseků končící v Nové Peci, odtud doslova úprkem zdolává nerovnosti terénu Bohouš a míří do Horní Plané, kde je přímo na břehu Lipna očekáván celým týmem, protože se jedná o místo velké předávky (střídání stráží v podobě střídání aut). Štafetu přebírá Rob, který s ovázaným kolenem a zaťatými zuby bojuje s bolestmi na trati dlouhé necelých 13 km, aby v co možná nejkratším čase předal v Olšině, uprostřed krásné šumavské přírody, lokátor Stenlymu, jenž končí svůj úsek v pomyslném centru lipenské oblasti - Černé v Pošumaví, tady ho střídá Fanda Markes směřující do městyse Frymburk za Fandou Machem, jehož úsek končí v další obci na řece Vltavě - v Loučovicích a lokátor putuje do rukou obávaného běžce Sena z Nítovic, který se nebojí „nakouřit“ to již ve tmě přes lesní pěšiny a kořeny stromů až k nejstaršímu sídlu Rožmberků, stejnojmennému hradu, kde je s tejpy na nohou, v reflexní vestě a s povinnou noční výbavou připravena Stáňa, která se prodírá nejen tmou ale i ohradou s bučícími krávami. Prvních dvanáct úseků máme za sebou a štafeta se vrací k běžcům z prvního auta, jejichž úkolem je zdolat zrádné noční úseky ze Zátoňe do Purkarce. Za naše dámské složení děkuji doprovodným vodičům na kole, protože bez nich bychom na trati dozajista bloudily se strachem v očích ještě dnes. V Purkarci se celý tým opět potkává – tentokrát již za zpěvu prvních ranních ptáků, kdy nám všem přijde vhod hrnek teplého čaje od místních hasičů. Štafeta je nyní v rukách (vlastně spíše nohách) běžců z druhého auta, směřujících do okresu Písek, konkrétně do Kostelce nad Vltavou, jenž je místem dalšího setkání týmu. První auto běží pak postupně až ke Slapské přehradě, kde u lanového parku Živohošť předávají lokátor již naposledy druhé posádce, aby jej mohli nejen co nejrychleji ale i co nejbezpečněji dopravit do cíle závodu do Prahy, městské části Zbraslav. To celé jsme společnými silami zvládli za úžasných 30 hodin 24 minuty 10 sekund! Z celkového počtu 176 běžících týmů jsme obsadili velice slušné 37. místo a obhájili tak běžeckou tvář Kardašovy Řečice. Při závodu samotném uběhne sice každý člen týmu jen něco kolem třiceti kilometrů, ale přidáte-li si k tomu neustálé cestování autem z jedné předávky na další, prakticky nulovou možnost odpočinku, zrádný noční běh s čelovkou, nervozitu před startem, odbíhání do křoví, žaludek na vodě, náznak spánku v přeplněné tělocvičně, není to věru žádná procházka po vyšlapané cestičce, sil navíc postupně ubývá, před posledními úseky necítíme pro bolest nohy, sejít nebo vyjít byť jen tři schody, se jeví jako nepřekonatelná překážka …Přesto je zážitek z těchto dní slovy nepopsatelný a zůstane rozhodně nadlouho v duši každého z nás. Pokusím se jej alespoň heslovitě shrnout: týmová soudržnost, sportovní duch, osobní výzva, motivace, odhodlání a běžecký výkon, respekt k přírodě, soutěživost… Za psychickou podporu děkujeme všem fandícím rodinným příslušníkům, kamarádům a přátelům, za vypůjčená auta jejich majitelům, za existenční podporu Městu Kardašova Řečice. Marie Valdová

 

Fotografie naleznete Zde